Běhání v zimě a mrazu se není třeba bát!
Jakmile spadne teplota pod bod mrazu, začne se všude řešit: do kolika mínusových stupňů se dá běhat, do kolika stupňů je to zdravé a kdy už je lepší vůbec nevystrkovat nos a zůstat někde pěkně v teploučku. Případně se řeší, jak se na běh v mrazu obléknout, obout.
Dokud není zima jak v morně, to u mě znamená, pokud teploty (teda to je blbej termín pro mráz) nespadnou po mínus 20 stupňů, tak se dá venku klidně běhat. Ono se dá ale běhat i tehdy, když teploty spadnou pod mínus 20, ale to se naštěstí u nás zas tak často neděje, takže zůstaneme u hranice – 20 stupňů.
Odpovídající oblečení je pro běhání v zimě a mrazu základ
I v takto nízkých teplotách platí, že by se měl běžec či běžkyně obléci tak, aby se poté, co za ním zaklapnou venkovní dveře (myslím zvenku) nerozklepal jak ratlík, ale pociťoval jen mírný chlad.
Při takto nízkých teplotách je potřeba opravdu důmyslně vrstvit. Znáte to:
- První vrstva – zateplené funkční tričko s dlouhým rukávem a rolákem
- Druhá vrstva – teplá funkční mikina
- Třetí vrstva – běžecká bunda (podle stupňů pod nulou se pak rozhodnout, jestli zateplená či jen větrovka)
- Nultá nebo čtvrtá vrstva – při teplotách pod – 15 stupňů bych těm, kteří poběží opravdu volně, případně budou při běhu na jiného čekat, doporučil ještě „nultou" nebo čtvrtou vrstvu– funkční tričko bez rukávů, nebo péřovou vestičku.
Na ruce každopádně rukavice, na hlavu čepici a pod ní tunel, který ochrání krk (zátylek – jímž odchází z těla nejvíce tepla) a obličej a zabrání tomu, abyste vdechovali velmi chladný vzduch. Sice budete vypadat jak babka, taky tomuhle použití tunelu říkám „na babičku“, ale mně osobně to vyhovuje daleko více než jakákoliv kukla.
Šest nejdůležitějších zásad platících pro zimní trénink
Pro běhání v zimě platí ještě více než na podzim či na jaře, že hned po běhu byste měli okamžitě zamířit do sprchy a po ní se hned převléknout do suchého.
- Zásada první – odpovídající oblečení, viz výše.
- Zásada druhá – čím rychleji se chystáte běžet, tím méně na sebe.
- Zásada třetí – absolvujete-li v zimě venku intenzivní trénink, naplánujtesi jej jen na tak dlouho, abyste byli schopní být po celou dobu v pohybu. V zimě zapomeňte při běhu na přestávky, kdy neběžíte a jen se vydýcháváte, místo toho zařazujte meziklus.
- Zásada čtvrtá – běháte-li intervalový trénink v zimě venku, snažte se jej odběhat co nejblíže bydlišti či místu, z něhož vybíháte a do nějž se vracíte osprchovat a převléknout. V zimě vás neohrožuje ani tak mráz, jako to, že vám daleko od domova dojdou síly a vy se budete muset domů vracet „indiánem" nebo pěšky.
- Zásada pátá – na delší trénink teplé pití s sebou. Při zimních výbězích jak běžci, tak i lyžaři zapomínají pít. Mají za to, že když se nepotí, pít nepotřebují. I když se pocitově nepotíte, tak vodu ztrácíte, stačí když se podíváte na ty obláčky, co vám jdou od úst, nebo na ty zmrazky kolem očí a úst, které z vlhkosti obsažené ve vašem dechu kouzlí mistr mráz. Takže si opatřete malou termosku na čaj nebo jakýkoliv teplý nápoj, který, i když to láká, by měl zůstat bez alkoholu, protože ten roztahuje póry a zrychluje únik tepla z těla a s ním i tekutin, takže pak je snad lepší s sebou nic netahat a nepít.
- Zásada šestá – po běhu rychle do sprchy a do suchého.